To co vidíte na videu, jsou záběry z útulku na Costa Rice. Naprostý ráj pro zvířata, který se, v rámci možností, snaží svým svěřencům zajistit i naše partnerské útulky. Spolupracujeme totiž jen s těmi, které jsou prověřené a o svá zvířata se starají svědomitě a s láskou. Na mapě najdete jejich seznam s důležitými kontaktními údaji. Pokud jste tam nenašli váš oblíbený útulek, napište nám, rádi se s ním spojíme.


Útulek, který má šedou barvu, už dostal zásilku krmení od společnosti Brit.

Nenašli jste se na mapě a chcete s námi spolupracovat?

Kontaktujte nás

Příběhy

Barunka

Barunka je voříšek, který je kromě netopýra pravděpodobně křížený i s veverkou a klokanem. Někdo jí vyhodil jako štěně do popelnice. Naštěstí byla objevena a odvezena do strakonického útulku. Tam už jsem si ji našla já a od té doby mám nejlepší kámošku jasnou. Kromě toho, že je zdravá jako řípa, je neuvěřitelně chytrá (vyčůraná) a akční. Taky je dost rozmazlená, ale jak se jí to stalo bohužel netuším... Mezi její oblíbené činnosti patří žraní, vraždění plyšáků, žraní, hlídání když není potřeba, vyhrožování všem a všemu z auta, žraní, bojování s vysavačem, návštěva míst, kde je vstup psům přísně zakázán a žraní. Je prostě skvělá, miluju ji a za nic na světě bych ji nevyměnila.

Jenifer Aniston

To, že zvíře z útulku je svělou volbou vědí i celebrity. Dávno pochopili, že nepotřebují značkové psy a kočky za tisíce, ale radši si pořídí originál, který nebude mít už nikdo jiný! A že se jedná o opravdu hvězdná jména! Některá z nich vám tady postupně představíme, začínáme herečkou Jenifer Aniston.

Jenifer Aniston - je známá svojí velkou láskou ke zvířatům, když si šla do útulku pro svého druhého psího kamaráda - křížence pitbulla, plakala a měla co dělat, aby si neodnesla nejméně tři další.

Orlando Bloom

​Orlando zachránil svého psa jménem Sidi v Maroku během svého natáčení. Ten se od něj od té doby nehne ani na krok.

Hilary Swank

​ Herecká star do světa hlásá jednoduchou pravdu: “ Když se podívám na statistiky opuštěných zvířat, myslím, že není jiná varianta, než psa adoptovat.”

Kristýna a Tara

​Ještě když jsem žila na jihu Čech (cca před 7mi lety), jezdila jsem do Strakonického útulku s hračkami a pamlsky pro pejsky. Vždycky se mi odcházelo s těžkým srdcem, vzala bych si je domů všechny, kdyby to šlo, ale měla jsem už jednoho psíka doma a děda, se kterým jsem sdílela dvougenerační dům, o dalším psovi nechtěl ani slyšet. Jednou jsem do útulku zajela známým pro fenku a uviděla jsem ji (Taru). Hladila jsem si ji přes mříže a ptala se jí, jestli by se mnou nechtěla spát v posteli… Když jsem odjela s adoptovanou fenkou pro naše známé, další tři dny jsem na ni (Taru) nemohla přestat myslet. Cítila jsem se, jako bych ji do útulku dala já a bylo mi pořád úzko. A tak jsem po těch třech dnech, cestou z budějovické televize, zavolala do útulku, jestli ji ještě mají a ihned jsem to tam stočila… Zajela jsem s ní pro pelíšek, misku a bylo to… A děda? Tři dny jsem ji tajně pašovala na zahrádku a sbírala odvahu mu ji ukázat… No a nakonec je to jeho největší miláček, že i babička má důvod žárlit…

Matylda

​Matylda je moje cca 16ti letá ,,babička‘‘. Našli jsme jí, když měla asi dva roky. Toulala se po naší vesnici a my jsme jí prostě nemohli nechat jen tak, na pospas osudu. Tak jsme si jí vzali 😊. Později jsme zjistili, že jí lidi viděli i mnohem dál – několik desítek kilometrů od naší vesnice, takže odkud přišla nikdo neví… Má dva křivé zuby (a ostatní už vypadané), což vždy upoutá pozornost. Není to nějakou vadou, ale proto, že byla týraná a někdo jí kopal do čumáku. Asi do jejích osmi let se strašně bála, jen když viděla muže, který hýbal s nohama (např.: kopal do míče apod.), takže jí určitě týral nějaký chlap… Teď už je naštěstí v klidu. Je sice hodně stará, ale je naprosto vitální! Miluje pohyb, běhání po lese… Je hluchá, ale i přesto jsem jí naučila několik základních povelů (sedni, lehni, pac, sudy, na vodítku, hop, kláda (agility)) – reaguje na pohyb ruky (ale musí v ní být pamlsek =)). Má povahu teriéra – dokázala by hrabat do hlíny třeba celý den. Na cizí kočky i psy, kteří se jí ‘‘nelíbí‘‘ je celkem ostrá, ale k našim kočkám se chová, jako by byla jejich máma a dokáže je ochránit i před velkým psem! Pro celou naší rodinu je to nejúžasnější pes. Jsem ráda, že se nevzdala a došla až k nám!
NEKUPUJTE, ADOPTUJTE! – stojí to za to 😃

Zabiják

​Asi pětiletý, impozantní, velký a nádherně stavěný zrzavý kocour se do spolku Naděje pro kočky dostal za poměrně dramatických okolností – před loňskými Vánoci se nám u dveří objevila žena, praštila o zem s přepravkou a prohlásila, že kocoura buď přijmeme, nebo ho vypustí u silnice a je jí jedno, jestli ho někdo přejede. Otřeseného a vyděšeného kocoura jsme umístili do karantény a netušili jsme, co nás čeká. Sotva se trochu oklepal, začal agresivně útočit na cokoliv a kohokoliv ve své blízkosti. Lidem se snažil skočit do obličeje a kočky se mu vyhýbaly velkým obloukem, i když byl za pletivem. Veterinář ho musel uspat, aby ho vůbec mohl prohlédnout.  Vypadá to, že původní majitelé s ním velmi krutě zacházeli, protože agresivně reagoval hlavně na prudší pohyby rukou. 

Kocour dostal kvůli své bezdůvodné agresivitě jméno Zabiják. Dobrovolníci z Naděje pro kočky nad ním ale rozhodně nezlomili hůl – snažili se s ním klidně mluvit, být přívětiví a dát mu pocit bezpečí. A vyplatilo se to. Dnes je ze Zabijáka pohodový kocour, který dá občas jen mírným zasyčením najevo, že se mu něco nelíbí. Rád se přijde pohladit, vychází s ostatními kočkami, jen některých koťat se trochu bojí. Jméno Zabiják už mu ale zůstalo. Kocourek by měl žít v bytě, není to venkovní kočka. Je kastrovaný a nejlíp by se mu vedlo v klidnější tolerantní domácnosti bez malých dětí.

Péťa

​Péťa je mimořádně krásný kocourek s neuvěřitelně modrýma očima a dlouhou hebkou srstí, zřejmě čistokrevný ragdoll. A je to ragdoll i povahou. Tyhle kočky jsou známé tím, že po zvednutí do náruče se z nich stávají poddajné hadrové panenky. Přesně takový je i Péťa. Má ale jeden opravdu velký problém – zásadně odmítá chodit na kočičí toaletu. I kdyby měl vyskládaných deset bedýnek vedle sebe, půjde si zcela záměrně ulevit na podlahu. Zároveň to ale je kočka, která je zvyklá žít uvnitř, nejraději se vyhřívá u radiátoru a venku, třeba na zahradě, by trpěl. Z Péti se tak stal kocour, který nejspíš nikdy neopustí spolek Naděje pro kočky. I ten nejtolerantnější milovník koček by jen těžko toužil po každodenním uklízení kočičího nadělení. Naši dobrovolníci si na Péťovo ignorování základních kočičích hygienických návyků zvykli, kocourka milují a vědí, že nejspíš dožije v útulku. A snaží se, aby i bez skutečného

Rozárka

​Ráda bych  vám představila jednu překrásnou dámu. Měla ovšem velmi pohnuty osud. Zřejmě ji někdo vyhodil nebo jí zemřela panička. Zkrátka milá Rozárka se ocitla venku na ulici v Mostě. Na jednom sídlišti, kde bydlí má tetička.Ta se snažila s hodnou paní sousedkou Rozárce pomoci přežít, a tak ji společně každý den chodily krmit. Jenže sídliště je plné agresívních cikánských dětí a výrostků, kteří začali kočičku týrat. Běžně po ní házeli kameny, kopali do ní, bili ji klacky a jejich poslední čin by ji jistě stál život. Tyrani se rozhodli zatarasit otvor, ve kterém přebývala pod schody domu. Vyplnili ho novinami a rozhodli se ji upálit. Teta naštěstí jejich počínání zabránila a povolala odchytovou službu z útulku. Chudák Rozárka trpěla všechno to ubližování vlastně jen kvůli jídlu, které dostávala od těch dvou hodných žen. Potom ji teta měla několik dní doma v kleci. A pak mě požádala,  jestli bych se jí mohla ujmout. Manžel nebyl nadšený, kocourka i fenku a morčátka už doma máme.  Ale nakonec podlehl mým prosbám a já si jela sto kilometrů pro tu krasavici. Je s námi už čtvrtým rokem, jedinou přítelkyní vidí ve mně. Lidem nevěří a já ji chápu. 

Podle mě je to kočka sibiřská a určitě už je to starší dáma. Má i velmi zdevastované zuby, nějaké  ani nemá. Buď o ně přišla vlivem týrání a nebo je poškodila špatná strava. Zkrásněla  a je šťastná, že má domov. A já mám nádhernou přítelkyni s uhrančivýma očima.

Copyright © 2016 | Click and Feed, z.s. | Created by COEX